Rozdíly v uplatnění práv z vadného plnění při spotřebitelském a nespotřebitelském prodeji

Zatímco se těší stále většímu povědomí práva spotřebitelů při uzavření kupní smlouvy mimo kamenné prodejny, tj. nejčastěji na e-shopech, ne vždy spotřebitelé vědí, jaká práva přesně mají v případě, kdy zboží, které si zakoupili, začne vykazovat v průběhu lhůty k uplatnění práv z vadného plnění podstatné vady. Právní úprava je v tomto ohledu poněkud záludná a bude vždy záležet na tom, zda bylo zboží skutečně zakoupeno osobou v postavení spotřebitele či nikoli.

V případě prodeje zboží v obchodě osobě, která je spotřebitelem, tj. není podnikatelem vůbec anebo sice je podnikatelem, avšak při uzavření smlouvy je z okolností zřejmé, že se koupě netýká jeho podnikatelské činnosti, zákon stanovuje, že prodávající je kupujícímu odpovědný za to, že věc nemá při jejím převzetí kupujícím vady. Dále je spotřebitel zvýhodněn tím, že zákon stanovuje vyvratitelnou právní domněnku pro případ, že se vada projeví v průběhu šesti měsíců od převzetí zboží, záležející v tom, že v takovém případě se zásadně vychází z toho, že věc byla vadná již při převzetí, přičemž je to prodávající, kdo musí prokázat opak.

Kromě toho dle ustanovení § 2165 občanského zákoníku platí, že kupující může uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí. Ve spojení s ustanovením § 2161 odst. 1 občanského zákoníku, které říká, že „prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady,“ to by však znamenalo, že tato lhůta slouží k vytknutí vad, které zboží mělo v době, kdy je kupující od prodávajícího převzal. Nejednalo by se tedy automaticky o záruku za jakost toho, že zboží bude mít po celé 2 roky stejné vlastnosti, jaké mělo již při jeho prodeji, což ostatně u celé škály různých druhů zboží ani není prakticky dost dobře možné. Jakkoli je všeobecně mezi laickou veřejnosti lhůta pro uplatnění práv z vadného plnění chápána jako záruka za jakost, gramatickým výkladem zákona lze pro jeho nejednoznačnost dojít i k závěru, že jde toliko o lhůtu k uplatnění práv z vadného plnění. Právní teorie v tomto ohledu není jednotná.

Bez ohledu na výklad výše uvedeného ustanovení však v případě, že věc skutečně vadná je, přičemž spotřebitel řádně vytkne takovou vadu v zákonem stanovené době 24 měsíců, pak vzniká zásadní otázka, jaká práva z toho spotřebiteli vznikají. A zde se spotřebitel, pokud jde o možnost uplatnění jednotlivých práv, která jsou podstatným porušením smlouvy, může dostat do jisté míry do horšího postavení, než pokud by realizoval nákup zboží nespotřebitelsky. Jak je to možné.

V případě, že by si osoba kupovala zboží, avšak činila tak nikoli v postavení spotřebitele, řídila by se její práva z vadného plnění představujícího podstatné porušení smlouvy ustanovením § 2106 občanského zákoníku, podle kterého má kupující právo na odstranění vady dodáním nové bezvadné věci, odstranění vady opravou, dále na přiměřenou slevu z kupní ceny, popř. má právo odstoupit od smlouvy, přičemž je zcela na kupujícím, aby si zvolil z výše uvedených možných řešení vady zakoupeného zboží, která představuje podstatné porušení smlouvy. Jediným omezením pro kupujícího, který není spotřebitelem, je, že provedenou volbu nemůže dále bez souhlasu prodávajícího měnit.

Výše uvedené se však neuplatní v případě, kdy si kupující zakoupil zboží v obchodě (ať už internetovém nebo kamenném) v postavení spotřebitele. Zvláštní úprava dle ustanovení § 2169 občanského zákoníku stanoví, že v případě vad má kupující právo požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené, ovšem v případě, že se vada týká pouze součásti věci, je kupující oprávněn požadovat jen výměnu součásti. Pokud ani jedno z výše uvedeného není možné, může kupující, který je spotřebitelem odstoupit od uzavřené smlouvy. Zároveň však zákon ještě toto právo omezuje větou: „je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady.“ Zákonodárce v komentovaném ustanovení operuje s poněkud neurčitými pojmy „vzhledem k povaze vady nepřiměřené“ a „vzhledem k povaze vady neúměrné.“ Až praxe ukáže, co vše lze pod tyto pojmy podřadit. Co je však zcela jasné, je skutečnost, že v případě koupi zboží v obchodě jakožto spotřebitel nemá zákazník v případě výskytu vady u zboží v době 24 měsíců ode dne převzetí zboží automaticky právo vybrat si odstoupení od kupní smlouvy oproti vrácení peněz tak, jako by tomu bylo v případě, kdyby si zboží kupoval jako podnikatel, neboť zákonodárce považuje v případě prodeje zboží v obchodě spotřebiteli odstoupení od smlouvy až jako krajní prostředek řešení vad, který nastupuje subsidiárně až v případě, kdy jiný způsob odstranění vad není možný.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že jakkoli postavení spotřebitele při nákupu zboží v obchodě má své nesporné výhody v podobě doby 24 měsíců k uplatnění práv z vadného splnění, jakož i v podobě zvýšené ochrany podle zvláštních právních předpisů, zejména zákona o ochraně spotřebitele, je potřeba mít na paměti, že pokud jde o řešení podstatných vad zboží, které se vyskytnou v zákonem stanovené době 24 měsíců od jeho převzetí, nevzniká spotřebiteli automaticky bez dalšího nárok na odstoupení od smlouvy oproti vrácení peněz ani není spotřebitel v pozici, kdy by si mohl pro prodávajícího závazným způsobem zvolit, jak má být vada odstraněna, jelikož zákonodárce stanovuje, že odstoupení od kupní smlouvy oproti vrácení kupní ceny je de facto až posledním prostředkem řešení takové situace.

Autor: Mgr. Michael Škurka