Práva kupujícího při vyřizování reklamace u spotřebitelského a nespotřebitelského prodeje

Většina kupujících dnes obvykle již ví o základních výhodách a nevýhodách při koupi zboží v pozici spotřebitele či při nespotřebitelské koupi zboží. Patrně těmi nejznámějšími rozdíly je výhoda možnosti odpočtu daně z přidané hodnoty při koupi zboží v roli podnikatele oproti zásadní výhodě spotřebitele záležející v existenci doby 24 měsíců pro uplatnění práv z vadného plnění.

Kromě té skutečnosti, že prodávající v případě prodeje zboží osobě, která není spotřebitelem, ze zákona odpovídá pouze za vady zboží, které toto mělo v době prodeje, tj. není formálně stanovena lhůta pro uplatnění práv z vadného plnění, jsou zde i další podstatné rozdíly zejména při průběhu vyřizování reklamace a zvýšené ochraně, kterou zákon spotřebiteli poskytuje. Jak bude vysvětleno dále, v případě, že se kupující rozhoduje, zda koupi zboží zrealizuje jako spotřebitel či nikoli, je dobré vzít do úvahy i tyto faktory, které vzhledem k účinné ochraně jeho práv zdaleka nemusejí být bezvýznamné.

Zákonodárce samozřejmě v jakémsi základním minimálním rámci chrání, pokud jde o vyřizování reklamace, resp. uplatnění práv z vadného plnění, stanovuje ochranu kupujícího jak v případě, že se jedná o spotřebitele, tak i v případě nespotřebitelského prodeje. Míra této právní ochrany se však značně liší. Předně je třeba uvést, že při nespotřebitelském prodeji zboží je kupujícímu poskytována právní ochrana pouze v režimu občanského zákoníku, zatímco kupujícímu, který je spotřebitelem, jsou navíc garantována práva podle zákona o ochraně spotřebitele, což s sebou nese i významnou možnost obrátit se v případě nedodržování práv spotřebitele na Českou obchodní inspekci a v případě sporu také žádat o mimosoudní řešení sporu při České obchodní inspekci.

V případě, že kupující, který sice není spotřebitelem, avšak má s prodávajícím smluvně platně sjednanou záruku za jakost, uplatní práva z vadného plnění, má dle ustanovení § 2117 ve spojení s § 2172 a § 2173 občanského zákoníku v zásadě stejná práva jako spotřebitel, pokud jde o subjekt, u kterého práva z vady uplatňuje a rovněž tak i o právo na písemné potvrzení toho, kdy právo uplatnil, jakož i provedení opravy a dobu jejího trvání. Podstatný rozdíl v ochraně práv kupujícího však v tomto případě spočívá v tom, že dle ustanovení § 19 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, platí, že „Prodávající je povinen spotřebiteli vydat písemné potvrzení o tom, kdy spotřebitel právo uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel požaduje; a dále potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace.“ V případě, že by prodávající vůči spotřebiteli této povinnosti nedostál, jednalo by se dle ustanovení § 24 zákona o ochraně spotřebitele o přestupek, za který lze uložit pokutu až do výše 3 000 000,-Kč. Taková zvýšená ochrana týkající se vyřizování a procesu uplatnění práv z vadného plnění však platí pouze pro spotřebitele. I když se svým obsahem jedná o podobnou povinnost, jaká je upravena pro vyřizování uplatněných práv z vadného plnění prodávajícím podle občanského zákoníku obecně, bez ohledu na to, kdo je kupujícím, v případě spotřebitele je praktická vymahatelnost tohoto práva pod hrozbou sankce ze strany České obchodní inspekce značně vyšší.

Dalším výrazným právem spotřebitele v případě, že uplatňuje nároky z vadného plnění oproti kupujícímu, který spotřebitelem není, je garance včasnosti vyřízení takového nároku, a to opět pod hrozbou možné sankce ze strany České obchodní inspekce, a to až do výše 3 000 000,-Kč. V případě, že kupující, který je spotřebitelem, řádně uplatní u prodávajícího práva z vadného plnění v zákonem stanovené době, pak podle ustanovení § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele platí, že: „Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Marné uplynutí této lhůty se považuje za podstatné porušení smlouvy.“ Podstatné porušení smlouvy pak zakládá dle ustanovení § 2002 občanského zákoníku právo spotřebitele bez zbytečného dokladu od smlouvy odstoupit. V případě kupujícího, který není spotřebitelem, však platí pouze to, že pokud prodávající vytčené vady neodstraní v přiměřené lhůtě, může kupující od smlouvy odstoupit. Kupující, který není spotřebitelem, tak nemá v případě uplatnění práv z vadného plnění žádnou přesně zákonem definovanou lhůtu, v níž musí být jeho uplatnění práv z vadného plnění vyřízeno a ani nemůže být v případě nevyřízení reklamace v přiměřené lhůtě chráněn dozorovým orgánem ochrany spotřebitele, Českou obchodní inspekcí.

K právům a možnostem společným pro kupujícího bez ohledu na jeho status spotřebitele je třeba připomenout, že v případě odůvodněného a oprávněného uplatnění práv z vadného plnění má kupující, ať už je spotřebitelem nebo podnikatelem shodně dle ustanovení § 1923 občanského zákoníku na náhradu nákladů účelně vynaložených při uplatnění těchto práv z vadného plnění.

Lze tedy shrnout, že v případě, kdy se kupující rozmýšlí nad tím, zda bude při koupi zboží vystupovat v roli spotřebitele či nikoli, je třeba vzít v potaz celou řadu aspektů a nikoli jen dobu pro uplatnění práv z vadného plnění nebo výhodnost z daňového hlediska. Spotřebitel je výrazněji chráněn také v případě procesu vyřizování práv z vadného plnění, konkrétně pokud jde o dozor ze strany České obchodní inspekce nad řádnou informovaností spotřebitele o průběhu reklamace a jejím výsledku, jakož i doby jejího trvání.

Autor: Mgr. Michael Škurka