Dle občanského zákoníku se v případě úhrady nákladů kupujícímu při reklamaci hovoří o takzvaných „účelně vynaložených nákladech.“ Těmito náklady se pak rozumí pouze ty náklady, které kupujícímu vznikly v souvislosti s uplatněním reklamace, přičemž se bere v potaz to, že jde o náklady nejmenší nutné. V praxi to znamená, že například na úhradu nákladů dopravy taxíkem při reklamaci telefonu nebo jiné drobné elektroniky by velmi pravděpodobně neměl spotřebitel právo.

Naopak, pokud by spotřebitel využil k přepravě hromadnou dopravu a nebyl by jiný, levnější způsob, má nárok na úhradu jízdného a to tam i zpět. Za účelně vynaložené náklady lze také zřejmě považovat poštovné, náklady na telefon, cestovné a podobně. Důležitým předpokladem pro uplatnění výše uvedeného nároku je skutečnost, zda byla reklamace oprávněná. Případy uplatňování nároků na úhradu nákladů při reklamaci je třeba posuzovat individuálně. Vyžadovat úhradu nákladů za přepravu telefonu na reklamaci automobilem by s ohledem na účelnost nemusel prodávající respektovat a mohl by spotřebiteli proplatit pouze jízdné, které by kupující zaplatit, kdyby cestoval hromadnou dopravu.

Spotřebitel by zároveň měl zvážit, zda nemůže reklamovat výrobek v některé bližší provozovně prodávajícího, ve které s ohledem na sortiment jsou povinni jeho reklamaci přijmout. Pokud by byl kupující například z Brna a koupil by na výletě v Praze telefon, který teď chce reklamovat, může jej reklamovat i v místě bydliště. Cestovné z Brna do Prahy a zpět pro vyřízení reklamace by totiž v tomto případě rozhodně nemohlo být považováno za účelný výdaj.

Ve všech případech platí, že je lepší, když se o možnosti úhrady nákladů a způsobu přepravy reklamovaného zboží informuje spotřebitel u prodávajícího předem. Často se tak lze vyhnout zbytečným tahanicím a sporům.