Dostali jste se už do situace, kdy jste při řešení spotřebitelských záležitostí potřebovali, aby Vám pomohl někdo jiný a možná i dokonce vyřešil celou záležitost za Vás? Ať již půjde o kamaráda, příbuzného nebo profesionálního právníka, je dobré vědět, že zastupování má svá pravidla. Jaká ale jsou a na co si dát pozor?

Obecně platí, že není-li pro zastupování v dané věci předepsána žádná zvláštní forma a jste-li fyzicky přítomni, můžete osobu, kterou zastupujete, zmocnit ústně. K takové situaci může dojít typicky v případě, že s Vámi jde vyřizovat reklamaci někdo zkušenější, koho si případně takříkajíc „vezmete k ruce.“ Na to, aby za Vaší přítomnosti komunikoval s prodávajícím obvykle nebude potřebovat plnou moc k zastupování. Mohou ale nastat i jiné situace, kdy jsou na zplnomocnění k zastupování zákonem kladeny přísnější požadavky.

Problematika zastoupení a udělování plné moci je zakotvena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. V ustanovení § 441 odst. 2 tohoto zákona je zakotveno, že „zmocnitel uvede rozsah zástupčího oprávnění v plné moci. Netýká-li se zastoupení jen určitého právního jednání, udělí se plná moc v písemné formě.“ Z toho plyne, že pokud by se chtěl spotřebitel nechat zastupovat ve všech spotřebitelských věcech obecně, tj. nikoli pro jedno konkrétní určité právní jednání, bude vždy potřeba, aby udělil svému zmocněnci písemnou plnou moc.

V praxi však mohou nastat i situace, kdy by ani písemná plná moc bez dalšího nebyla dostačujícím zmocněním pro právní jednání. Vzhledem k tomu citované ustanovení § 441 odst. 2 občanského zákoníku uvádí: „vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc. Vyžaduje-li se pro právní jednání forma veřejné listiny, postačí, bude-li plná moc k tomuto právnímu jednání udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem.“ V každodenním životě se může stát, že při některých právních úkonech je potřeba, aby účastník právního vztahu podepisoval dokumenty s úředním ověřením svého podpisu. V takovém případě, osoba, která jako zmocněnec zastupuje při takovém právním jednání zmocnitele, musí tak činit na základě jeho plné moci s úředně ověřeným podpisem. Často se tak děje v případě smluv týkajících se právům k nemovitostem (zejména koupě, darování a směna)

K problematice zmocňování a plných mocí se ještě sluší připomenout jednu zásadu na závěr přímo z ustanovení § 437 občanského zákoníku: „Zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět. Jednal-li zástupce, jehož zájem je v rozporu se zájmem zastoupeného, s třetí osobou a věděla-li tato osoba o této okolnosti nebo musela-li o ní vědět, může se toho zastoupený dovolat. Má se za to, že tu je rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného, pokud zástupce jedná i za tuto třetí osobu nebo pokud jedná ve vlastní záležitosti.“

Budete-li se chtít nechat v nějaké záležitosti zastoupit, je to samozřejmě možné a v některých případech to může být i výhodné, ale je důležité pamatovat na to, že na zastoupení a udělování plných mocí zákon klade určité formální i věcné požadavky, které musejí být dodrženy. Obecně pak lze doporučit udělovat plnou moc vždy písemně s co nejpřesnějším vymezením zmocnění k zastupování.

Autor: Mgr. Michael Škurka