Zakázaná ujednání v obchodních podmínkách: Kdy vás podnikatel nemůže omezit

Obchodní podmínky jsou běžnou součástí každého nákupu, ale ne všechna jejich ustanovení jsou platná. Zákon chrání spotřebitele před překvapivými či zneužívajícími ujednáními, která by narušovala rovnováhu mezi stranami. Vysvětlíme, co podnikatelé do obchodních podmínek uvádět nesmí a kdy se taková ustanovení jednoduše nepoužijí.

Obchodní podmínky jsou ujednání, která nejsou začleněna v samotném textu smlouvy, ale obsahuje je například jiný samostatný dokument. Podnikatel v obchodním styku se spotřebitelem musí na obchodní podmínky jasně a srozumitelně odkázat a také spotřebiteli umožnit se s nimi seznámit. U e-shopů tak typicky učiní formou hypertextového odkazu na obchodní podmínky, čímž spotřebiteli umožní se s nimi seznámit. Musí však spotřebiteli zajistit i možnost opětovného zobrazení. Pokud jsou tyto podmínky splněny, obchodní podmínky se stanou součástí smlouvy.

Co nesmí obsahovat obchodní podmínky?

Jelikož je spotřebitel typicky slabší smluvní stranou a pouze akceptuje obchodníkem předložené obchodní podmínky, je ze zákona chráněn. Obchodník nemůže do obchodních podmínek skrýt pro spotřebitele nevýhodná ujednání a doufat, že si jich spotřebitel nevšimne.

Zákon stanoví neúčinnost překvapivých ujednání v obchodních podmínkách. Taková ujednání, která spotřebitel nemohl rozumně očekávat, jsou neúčinná, pokud je spotřebitel výslovně nepřijal. Neočekávanost pak může spočívat nejen v obsahu, ale i ve formě vyjádření (např. pokud je text obchodních podmínek psán velmi malým, nečitelným písmem).

Občanský zákoník dále zakotvuje tzv. zakázaná ujednání. Za zneužívající označuje ujednání zakládající významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, pokud se tato nerovnováha nedotýká hlavního předmětu nebo přiměřenosti vzájemného plnění. K takovým zneužívajícím ujednáním se nepřihlíží. Jednalo by se např. o ujednání, které podnikateli umožňuje bezdůvodně odstoupit od smlouvy, zatímco spotřebitel takové právo nemá.

Ve svém § 1814 občanský zákoník uvádí demonstrativní výčet zakázaných ujednání – tedy příkladný seznam, který není uzavřený a může být dále rozšířen. Seznam je tak rozšiřován hlavně činností soudů. V následujících bodech najdete některá ze zakázaných ujednání.

Konkrétní zakázaná ujednání v obchodních podmínkách

  • zkrácení dvouleté zákonné lhůty pro reklamaci

  • ujednání, že spotřebitel má hradit náklady neúspěšné reklamace zboží

  •   automatické prodloužení smlouvy, spojené s povinnými platbami za službu, která v původním období trvání smlouvy byla zdarma, při nemožnosti spotřebitele ukončit vztah výpovědí

  • jednání o změně místní příslušnosti soudu v neprospěch spotřebitele, pokud zakládá místní příslušnost soudu, jenž se nachází daleko od bydliště spotřebitele

  • ujednání, které umožňuje podnikateli zvýšit cenu, aniž by měl spotřebitel při podstatném zvýšení ceny právo od smlouvy odstoupit

  • ujednání zavazující spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy

  • ujednání o nevrácení plnění v případě odstoupení od smlouvy spotřebitelem

  • ujednání, které odkládá určení ceny až na dobu plnění

  • ujednání o povinnosti spotřebitele u předmětu značné hmotnosti a rozměrů předložit předmět koupě v provozovně prodávajícího za účelem účinného vytknutí vad

  • ujednání, jež zbavují nebo omezují spotřebitele v právu podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek